Jak poznat kvalitní obuv

Kvalitu obuvi poznáte z velké části rukama, ještě než botu poprvé obujete. Stačí několik cílených hmatů a pohledů na místa, kde se boty nejčastěji rozpadají. Nejde o odborné posouzení, ale o rychlou kontrolu, která odhalí zjevné nedostatky a rozdíly mezi dvěma modely ve stejném regálu. Tenhle návod popisuje, co si prohlédnout na spoji podrážky se svrškem, na podšívce, stélce a švech, jak vyzkoušet ohebnost v přední části a proč samotný název konstrukce ani cena nic negarantují.

Rychlý přehled

Co kontrolovat	spoj podrážky, podšívku, stélku, švy a ohebnost
Jak dlouho to trvá	zhruba minutu na jeden pár
Nejrizikovější místo	spoj podrážky se svrškem po celém obvodu
Ohebnost	bota se má ohnout v přední třetině, ne uprostřed
Vnitřek	hladká podšívka bez tvrdých hran a vystouplých švů
Na co pozor	název konstrukce ani cena samy o sobě kvalitu nezaručují

Ve zkratce

• Nejvíc prozradí spoj podrážky se svrškem, prohlédněte ho po celém obvodu.
• Bota se má ohýbat v přední třetině, tam, kde se ohýbá i chodidlo.
• Vnitřek má být hladký, bez tvrdých přechodů a vystouplých švů.
• Pata musí být tuhá a držet tvar i bez nohy uvnitř.
• Označení konstrukce ani vyšší cena nejsou samy o sobě zárukou kvality.

Co u obuvi vlastně posuzujeme

Kvalitní bota je taková, která vydrží běžné nošení bez rozpadu, nechá nohu pohodlně fungovat a v ideálním případě se dá opravit. Tyhle tři věci spolu souvisejí. Bota, která tlačí, se přestane nosit dřív, než se opotřebuje, a bota, kterou nikdo neopraví, končí v okamžiku první závady.

Většinu z toho odhadnete z materiálů a zpracování, které jsou vidět a nahmatat. Nepotřebujete znát výrobní postupy. Stačí projít několik konkrétních míst a všímat si nesrovnalostí, tedy nerovných švů, mezer, nerovnoměrných spár nebo tvrdých hran uvnitř. Kde je práce odbytá na viditelném místě, bývá odbytá i tam, kam nevidíte. Postupujte proto pokaždé stejně, od podrážky přes ohyb až k vnitřku, ať na nic nezapomenete.

Související: obléknout na úřední jednání a vybrat tašku na notebook.

Spoj podrážky se svrškem

Tohle je nejdůležitější místo celé boty a zároveň to, kde nejčastěji dochází k závadě. Otočte botu na bok a projděte spáru mezi podrážkou a svrškem po celém obvodu, včetně špičky a paty. Hledáte rovnoměrnou, úzkou a souvislou linii bez mezer, bez vytlačeného lepidla a bez míst, kde se materiál viditelně odchlipuje.

Zkuste do spoje opatrně zatlačit nehtem v několika bodech. Nemá povolit ani se rozevřít. Pokud je někde patrná štěrbina už v novém stavu, časem se rozšíří, protože právě sem se dostává voda a nečistoty. Podívejte se i na patu, kde bota při chůzi dopadá a spoj je nejvíc namáhaný.

Kdy je vytlačené lepidlo problém

Drobné zbytky lepidla nemusí znamenat závadu, ale ukazují na nedbalé dokončení. Horší je, když je lepidlo nerovnoměrné, jednou silná vrstva, jinde nic. Nejde ani tak o vzhled, jako o signál, že se u dokončení nekontrolovalo, a stejná nedbalost se může projevit i jinde. Když takové místo najdete, projděte zbytek boty pozorněji a porovnejte ho s druhým kusem z páru.

Podrážka a její chování

Podrážku ohmatejte a zkuste ji přehnout. Má být pružná, ne úplně tvrdá a ne měkká jako pěna. Příliš měkká podrážka se rychle prošlape, příliš tuhá brání přirozenému kroku. Podívejte se také na tloušťku v patě a na to, jestli je dezén dost výrazný na povrch, po kterém se opravdu chodíte.

Užitečný je i pohled na okraj podrážky. Má být rovnoměrně silný po celém obvodu a bez viditelných dutin nebo bublin. U bot s odděleným podpatkem zkontrolujte, jestli podpatek nepovoluje, když s ním zkusíte mírně zakroutit. Postavte také oba kusy vedle sebe na rovnou plochu a podívejte se, jestli stojí rovně a nenaklánějí se.

Ohebnost v přední části

Chodidlo se ohýbá v místě, kde na nárt navazují prsty, tedy zhruba v přední třetině. Tam se musí ohýbat i bota. Vezměte ji do obou rukou, jednou drží patu, druhá špičku, a zkuste ji jemně přehnout. Sledujte, kde vznikne ohyb a jak velkou silou jste ho museli vyvolat, protože obojí napoví, jak se v botě půjde.

Když se bota láme uprostřed, nebude se s ní dobře chodit a v tom místě se dřív poškodí. Když se neohne skoro vůbec a jde o obuv určenou k běžné chůzi, je zbytečně tuhá. Naopak bota, kterou lze srolovat téměř do klubíčka, obvykle neposkytuje chodidlu žádnou oporu.

Tuhost paty

Zadní část má být opačná, tedy tuhá. Stiskněte patu boty mezi palcem a ukazovákem. Nemá se zmáčknout do sebe a po uvolnění se musí sama vrátit do tvaru. Měkká pata znamená, že se noha bude v botě posouvat a bota rychle ztratí tvar.

Podšívka a vnitřek boty

Vjeďte rukou dovnitř a projděte celý vnitřní povrch, hlavně patu a boky u prstů. Podšívka má být hladká a celistvá, bez ostrých přechodů, bez tvrdých kousků lepidla a bez švů, které vystupují nad okolní materiál. Právě takové detaily po pár hodinách chůze dřou kůži.

Všímejte si i toho, jestli je podšívka opravdu po celé ploše, nebo někde končí a obnažuje spodní vrstvu. Nedokončený vnitřek se často schová pod stélkou, proto ji, pokud jde vyjmout, vyndejte a podívejte se pod ni. Vidíte tak přímo dno boty a kvalitu jeho zpracování, tedy místo, které si při běžné prohlídce nikdo neprohlíží.

Švy uvnitř a jejich umístění

Vnitřní šev na místě, kde bota přiléhá k noze, je slabina. Nejcitlivější je oblast malíčku a zadní část paty. Zkuste přes šev přejet prstem s mírným tlakem, jako by to dělalo chodidlo. Když ho jasně cítíte, budete ho cítit i při chůzi.

Stélka a to, co je pod ní

Vyjímatelná stélka je praktická, protože se dá vysušit, vyměnit i nahradit vlastní. Posuďte, jestli drží tvar, jestli je po celé délce stejně silná a jestli není jen tenký kus pěny položený na dno. Stélka, která se po prvním vyjmutí zvlní a nevrátí se do tvaru, dlouho nevydrží.

Pevná vlepená stélka není chyba, jen ubírá možnosti. V takovém případě zkontrolujte aspoň to, jestli je hladce zapracovaná po obvodu a nikde se nezvedá. Uvolněný okraj stélky se pod nohou brzy podvine a v botě začne překážet. Rozdíl mezi oběma řešeními není v kvalitě, ale v tom, kolik si necháte možností do budoucna.

Co kvalitu nezaručuje

Označení konstrukce, tedy způsobu, jakým je podrážka připojena, se často uvádí jako důkaz kvality. Samo o sobě jím ale není. I dobře znějící postup se dá provést nedbale a jednodušší řešení může být zpracované pečlivě. Rozhoduje provedení konkrétního páru, který držíte v ruce, ne název na štítku.

Stejně opatrně přistupujte k ceně a k obecným popisům materiálu. Vyšší cena může, ale nemusí odrážet lepší zpracování, a stejný název materiálu zahrnuje velmi široké rozpětí. Nejspolehlivější informací zůstává to, co si sami ohmatáte a prohlédnete během jedné minuty.

Pět kroků, jak posoudit boty rukou

1. Projděte spoj podrážky po celém obvodu. Hledáte souvislou úzkou spáru bez mezer a bez odchlipujícího se materiálu.
2. Přehněte botu. Ohyb má vzniknout v přední třetině, ne uprostřed. Střed, který se láme, věstí rychlé opotřebení.
3. Stiskněte patu. Zadní část musí být tuhá a po uvolnění se sama vrátit do původního tvaru.
4. Prohmatejte vnitřek. Vystouplé švy a tvrdé hrany u paty a malíčku poznáte prstem dřív než chodidlem.
5. Podívejte se pod stélku. Pokud jde vyjmout, ukáže vám dno boty a to, jak pečlivě je dokončené.

Časté otázky

Kde se boty nejčastěji rozpadají?

Ve spoji podrážky se svrškem, hlavně v ohybu pod prsty a v patě. Právě proto se tomuto místu při kontrole věnujte nejdéle a projděte ho po celém obvodu.

Znamená vyšší cena lepší boty?

Nemusí. Cenu ovlivňuje řada věcí, které se zpracování netýkají. Spolehlivější je posoudit konkrétní pár rukou, protože kvalita provedení se u dvou modelů v podobné ceně může výrazně lišit.

Je konkrétní typ konstrukce zárukou kvality?

Není. Každý způsob spojení podrážky se dá provést dobře i špatně. Název postupu vypovídá o technologii, ne o pečlivosti jejího provedení. Rozhoduje stav konkrétního páru.

Kde se má bota ohýbat?

V přední třetině, tedy tam, kde se ohýbá chodidlo při odvíjení kroku. Když se bota láme uprostřed, chodí se v ní hůř a v místě ohybu se dřív poškodí.

Co znamená měkká pata?

Že bota nedrží tvar a noha se v ní bude posouvat. Zadní část má po stisknutí sama vyskočit zpět. Trvale zmáčknutá pata je známka slabé výztuhy.

Musí být stélka vyjímatelná?

Nemusí, ale je to praktické. Vyjímatelnou stélku vysušíte, vyměníte i nahradíte vlastní. U vlepené stélky aspoň zkontrolujte, jestli se nikde nezvedá po obvodu.

Vadí zbytky lepidla na spoji?

Malé stopy nemusí znamenat závadu, ale ukazují na nedbalé dokončení. Nerovnoměrná vrstva je horší signál než samotná přítomnost lepidla a stojí za to prohlédnout i další detaily boty.

Jak dlouho taková kontrola trvá?

Přibližně minutu na pár. Spoj podrážky, ohyb, stisk paty, vnitřek a stélka se stihnou projít rychle a odhalí většinu zjevných nedostatků ještě před obutím.

Hledáte další návody na stejné téma? Projděte si přehled Móda a oblečení.