Kala, botanicky zantedeschie, je efektní rostlina s nálevkovitými květy a leštěnými listy, kterou najdete jako řezanou kytici, hrnkovou pokojovku i venkovní trvalku. Kvete díky nápadnému toulci, jenž obepíná drobné květenství. Tenhle text vysvětluje, jak kalu svítit, zalévat a hnojit, jak jí zajistit období odpočinku a jak ji dostat znovu do květu, aby vydržela kvést pravidelně.
Rychlý přehled péče
| Stanoviště | jasné, dobře osvětlené |
|---|---|
| Půda | výživná, humózní, propustná |
| Výsadba | z hlízy nebo oddenku |
| Kvetení | po období klidu |
| Přezimování | nesnáší mráz, drží v teple |
| Jedovatost | celá rostlina jedovatá |
Ve zkratce
- Chce hodně světla, jasné rozptýlené, ideálně s trochou ranního slunce.
- V době růstu zalévá vydatně, po odkvětu se zálivka postupně omezuje.
- Klíčem ke kvetení je období klidu, kdy hlíza odpočívá v suchu.
- Barevné druhy potřebují sušší odpočinek než bílá kala s oddenkem.
- Celá rostlina je jedovatá, patří mimo dosah dětí i mazlíčků.
Co je kala za rostlinu
Kala je vytrvalá rostlina, kterou známe hlavně díky elegantnímu květu ve tvaru nálevky. To, co vypadá jako okvětní lístek, je ve skutečnosti toulec obepínající tenký válec drobných pravých kvítků. Listy bývají sytě zelené, u některých druhů stříbřitě tečkované.
Pod zemí má kala zásobní orgán, ze kterého každou sezonu obráží. Bílá kala vyrůstá z oddenku a snáší vlhčeji, zatímco barevné, menší druhy vyrůstají z hlízy a vyžadují sušší období klidu. Tento rozdíl určuje, jak s konkrétní rostlinou zacházet.
Bílá a barevná kala
Bílá kala je vzrůstnější, miluje vlhko a v teple může růst skoro celoročně. Barevné druhy v odstínech žluté, oranžové, růžové a tmavě vínové jsou menší, choulostivější a po odkvětu potřebují výraznější suché období. Když víte, kterou máte, snáz odhadnete správnou zálivku i odpočinek.
Související
Mohlo by vás zajímat také Gladioly a Denivky.
Kolik světla kala potřebuje
Kala patří mezi rostliny náročnější na světlo. Chce jasné, dobře osvětlené místo, kterému prospěje mírné ranní nebo pozdně odpolední slunce, ale ostrému polednímu žáru se raději vyhne. Bez dostatku světla nasadí méně květů a listy zůstanou dlouhé a měkké.
Ideální je světlé okno, kde přes den svítí rozptýlené světlo a rostlina se neopéká za sklem. Venku na léto vyhovuje místo s dopoledním sluncem a odpoledním stínem. Nedostatek světla je jedním z hlavních důvodů, proč kala odmítá kvést.
Jak poznat málo světla
Při nedostatku světla rostlina žene hlavně listy, řapíky se protahují a květy se buď netvoří, nebo jsou drobné a bledé. Trs působí povadle a rozvaluje se do stran. Přesun na světlejší místo je většinou první krok, který situaci zlepší.
Zálivka a vlhkost
V období růstu a kvetení kala pije hodně. Substrát udržujte rovnoměrně vlhký, ale ne rozbahněný, a zálivku přizpůsobte tomu, jak rychle povrch osychá. Bílá kala snáší i vlhčí stanoviště a nevadí jí přechodně mokřejší půda, barevné druhy jsou na přemokření citlivější.
Po odkvětu se přístup obrací. Zálivku postupně omezujte, nechte listy zežloutnout a zatáhnout a rostlinu doveďte do období klidu. Právě střídání vydatné zálivky v růstu a sucha v odpočinku je návod, jak kalu udržet v kondici na další sezonu.
Vlhkost vzduchu a voda v misce
Kala ocení vyšší vzdušnou vlhkost, ale nesnáší, aby voda dlouhodobě stála v misce, protože hlíza nebo oddenek pak snadno hnijí. Přebytek po zálivce vždy slijte. Bílé kale vlhčí prostředí vyhovuje víc než barevným druhům, u kterých je opatrnost namístě.
Substrát, teplota a hnojení
Základ je výživný, humózní, ale zároveň propustný substrát, který drží vláhu a přitom nechá odtéct přebytek. Nádoba musí mít odtokový otvor. Do příliš těžké, nevzdušné hlíny hlíza snadno zahnívá, proto se vyplatí směs odlehčit.
Teplotně vyhovuje běžné teplo, kala ale nesnáší mráz a barevné druhy jsou citlivé i na chlad. V období růstu ji lze přihnojovat hnojivem pro kvetoucí rostliny, přičemž řada pěstitelů volí přípravky s nižším podílem dusíku, aby rostlina nasadila spíš květy než jen listy. V klidovém období se nehnojí.
Hnojení pro květ, ne pro list
Příliš mnoho dusíku podpoří bujné olistění na úkor květů. V době růstu proto hnojte zředěně a spíš hnojivem určeným pro kvetoucí rostliny. Jakmile rostlina odkvete a začne se chystat k odpočinku, hnojení ukončete úplně.
Období klidu a opětovné kvetení
Nejdůležitější tajemství kaly je respektovat její přirozený cyklus. Po odkvětu listy postupně zežloutnou, což není nemoc, ale signál k odpočinku. Zálivku omezte, nechte nať zatáhnout a hlízu nebo oddenek uložte do klidu na chladnějším a sušším místě.
Barevné druhy z hlíz vyžadují jasné suché období, během kterého se skoro nezalévají. Bílá kala s oddenkem snáší klid mírnější a kratší. Po odpočinku rostlinu znovu zalijte, přesuňte do světla a tepla a nový růst i kvetení se obvykle dostaví.
Proč kala nekvete
Nejčastější příčiny bezkvětí jsou málo světla, přehnojení dusíkem a vynechané období klidu. Bez odpočinku hlíza nenačerpá sílu na nové květy. Když upravíte světlo, hnojení i cyklus sucha a růstu, šance na kvetení výrazně stoupá.
Množení, problémy a jedovatost
Kala se nejsnáze množí dělením hlíz nebo oddenků v období klidu, kdy je rostlina bez natě. Každý díl má mít alespoň jeden pupen, ze kterého vyžene nový výhon. Řezné plochy je vhodné nechat oschnout, aby se snížilo riziko hniloby po zasazení.
Nejčastější potíž je měkká, hnijící hlíza z přemokření, hlavně v klidovém období. Žloutnutí listů po odkvětu je naopak přirozené. Ze škůdců se objevují mšice a sviluška, kterým prospívá suchý teplý vzduch, proto sledujte hlavně rostliny u topení.
Je kala jedovatá
Ano, celá rostlina je jedovatá, protože obsahuje dráždivé látky, které při okusování podráždí ústa, hrdlo a trávení a šťáva může dráždit i pokožku. Kalu proto držte mimo dosah malých dětí a domácích zvířat a při řezu či dělení hlíz raději pracujte v rukavicích.
Pět chyb, které kale nejvíc škodí
- Vynechané období klidu. Bez odpočinku hlíza nenabere sílu a rostlina odmítá kvést. Po odkvětu omezte zálivku a dopřejte klid.
- Přemokření v klidu. Vlhká hlíza v odpočinku snadno shnije. V období klidu udržujte substrát suchý, hlavně u barevných druhů.
- Málo světla. Ve stínu roste jen nať a květy chybí. Postavte kalu na jasné místo s trochou ranního slunce.
- Přehnojení dusíkem. Bujné listy jdou na úkor květů. Volte hnojivo pro kvetoucí rostliny a hnojte zředěně.
- Chlad a mráz. Kala mráz nepřežije a barevné druhy trpí i chladem. Držte ji v teple a přes zimu pod střechou.
Časté otázky k péči o kalu
Jak často mám kalu zalévat?
V období růstu a kvetení vydatně, aby byl substrát rovnoměrně vlhký, ale ne rozbahněný. Po odkvětu zálivku postupně omezte a v období klidu ji u barevných druhů skoro vynechejte.
Proč kala nekvete?
Nejčastěji kvůli nedostatku světla, přehnojení dusíkem nebo vynechanému období klidu. Upravte světlo, hnojte přípravkem pro kvetoucí rostliny a dopřejte hlíze suchý odpočinek.
Co mám dělat, když kale žloutnou listy?
Po odkvětu je žloutnutí přirozený signál k odpočinku, tehdy omezte zálivku a nechte nať zatáhnout. Pokud listy žloutnou mimo tuto fázi, zkontrolujte, zda rostlina není přemokřená.
Jak kalu množit?
Nejsnáze dělením hlíz nebo oddenků v období klidu, kdy je rostlina bez natě. Každý díl má mít alespoň jeden pupen a řezné plochy je vhodné nechat oschnout.
Potřebuje kala období klidu?
Ano, klidové období je klíč k opětovnému kvetení, hlavně u barevných druhů z hlíz. Po odkvětu omezte zálivku, nechte nať zatáhnout a hlízu uložte do sucha a chladu.
Snese kala přímé slunce?
Ocení jasné světlo a mírné ranní nebo odpolední slunce, ostrému polednímu žáru za sklem se ale raději vyhne. Nedostatek světla je přitom častou příčinou, proč kala nekvete.
Je kala jedovatá pro kočky, psy a děti?
Ano, celá rostlina je jedovatá a při okusování dráždí ústa, hrdlo i trávení, šťáva může dráždit i pokožku. Držte ji mimo dosah dětí a mazlíčků a při dělení pracujte v rukavicích.
Můžu kalu pěstovat venku?
Přes teplou část roku ano, na místě s dopoledním sluncem a odpoledním stínem. Mráz ale nepřežije, proto ji na zimu přeneste do chladnějšího prostoru pod střechou.
Hledáte další tipy? Projděte si velký přehled péče o pokojové rostliny na jednom místě.
