Ohleduplnost za volantem: čím řidiči nejvíc štvou ostatní

Mít v dnešní době automobil je velká výhoda. Potřebují a ocení ho hlavně ti, kteří mají práci vzdálenou i několik desítek kilometrů. Pokud i vy k těmto lidem patříte, automobil je vaším nejlepším a nejvěrnějším parťákem, bez kterého si neumíte představit den. Bohužel řidičský průkaz v dnešní době získá takřka každý, což někdy dělá velkou neplechu. Čím dál víc řidičů je nezodpovědných, což často vede k dopravním nehodám. Kromě toho se čím dál víc začínají dělat věci, které štvou ostatní řidiče. Víte, jaké věci zaručeně naštvou ostatní? A neděláte je taky?

Samozřejmě věcí, které štvou ostatní řidiče, je hned několik. Vypsali jsme vám ty nejhorší zlozvyky a mravy, kterých se nejčastěji dopouštíme. Třeba si je nyní uvědomíte a odbouráte je! Tak tady jsou:

Rychlý přehled

O čem to je	zlozvyky za volantem, které nejvíc štvou ostatní řidiče
Nejčastější příčina	nepozornost a nezodpovědnost za volantem
Na křižovatce	rozjezd na zelenou zdržený telefonem v ruce
Na parkovišti	zabraná dvě parkovací místa jedním vozem
Na dálnici	pomalá jízda v pruhu určeném rychleji jedoucím vozidlům
Co s tím	uvědomit si vlastní zlozvyky a odbourat je

Ohleduplnost je hlavně o předvídatelnosti

Většina situací, kdy se řidiči navzájem rozčílí, nevzniká ze zlé vůle, ale z toho, že jeden neví, co udělá druhý. Provoz drží pohromadě na tom, že se dá odhadnout, kam kdo pojede. Jakmile se někdo chová nečekaně, ostatní musí reagovat prudčeji, než je jim příjemné, a právě z toho vzniká vztek.

Ohleduplný řidič není ten, kdo všem všechno pouští. Je to ten, jehož chování se dá přečíst. Dá najevo, co se chystá udělat, udělá to plynule a nezmění to na poslední chvíli. Takový styl jízdy nikoho nezdržuje a zároveň nikoho nenutí hádat.

Druhou polovinou je tolerance k tomu, že ostatní chybují. Každý někdy přehlédne odbočku nebo se zdrží na křižovatce. Rozdíl je v tom, jestli se z toho stane jednorázová nepříjemnost, nebo trvalý zlozvyk, kterého si člověk ani nevšimne.

Nejedete na zelenou

Mnoho lidí v dnešní době při stání na červenou textuje nebo surfuje po sociálních sítích. Bohužel to má za následek to, že si nevšimnou, když z červené se stane zelená. Řidiči za takovými nevšímavými řidiči začnou troubit, někteří i vystupují ze dveří a ťukají na okno nevšímavému řidiči před ním. Pokud i vy víte, že se vám to občas stává, zbytečně neštvěte lidi za vámi a buďte stále ve střehu.

Telefon v ruce se pozná zvenčí

Telefon za volantem není jen otázkou zdržení na křižovatce. Řidič, který se dívá do displeje, jede pomaleji, hůř drží stopu a reaguje se zpožděním na všechno, co se před ním děje. Ostatní to poznají dřív, než uvidí telefon, protože takový vůz se v provozu chová jinak než ostatní.

Nejhorší kombinace je psaní zpráv v koloně, kde se popojíždí. Vzniká mezera, do které se lidé natlačí z vedlejšího pruhu, a celý pruh se tím zpomalí. Přitom stačí telefon odložit tak, aby na něj nešlo dosáhnout, protože samotné vědomí, že leží po ruce, svádí k tomu se na něj podívat.

Když opravdu potřebujete něco vyřídit, nejlevnější řešení je zastavit na bezpečném místě mimo jízdní pruh. Pár minut zdržení nikoho nenaštve. Pomalá jízda s očima v displeji naštve všechny kolem.

Blinkr, který nikdo nedá

Nepoužitý ukazatel směru je jeden z nejčastějších důvodů, proč se řidiči navzájem rozčílí. Bez něj ostatní nemají jak poznat, co se chystáte udělat, a musí čekat, až to udělají. Na kruhovém objezdu to znamená, že za vámi stojí kolona lidí, kteří by dávno mohli vjet, kdyby věděli, že odbočujete.

Stejně nepříjemný je blinkr zapnutý pozdě, tedy ve chvíli, kdy už se otáčí volant. To není informace, to je oznámení hotové věci. Smysl má dát znamení tak dopředu, aby ostatní stihli zareagovat, ale ne tak brzy, aby si to spletli s jiným odbočením.

A do třetice je tu blinkr zapomenutý zapnutý. Vede k tomu, že vás ostatní pustí do pruhu, do kterého nechcete, nebo naopak zaváhají tam, kde měli plynule pokračovat. Rychlá kontrola po každém manévru je otázka vteřiny.

Parkují na dvou parkovacích místech

Bohužel jsou mezi námi i takoví řidiči, kteří neumí parkovat. Aby byli jistí, že zaparkují, raději zaparkují na dvě místa najednou. Bohužel si takoví řidiči neuvědomí, že během odpoledne, kdy je na parkovištích (hlavně u obchodních domů či hypermarketů nebo supermarketů) nejvíce lidí, takto značně komplikují jiným lidem život. Naučte se proto parkovat, jinak raději nechte auto doma a choďte na nákup pěšky.

Další zlozvyky na parkovišti

Kromě zabraných dvou míst je tu ještě několik věcí, které lidem na parkovišti spolehlivě zvednou tlak. První je stání na místě vyhrazeném pro někoho jiného, tedy hlavně na místech pro osoby se zdravotním postižením a na místech pro rodiče s dětmi. Argument, že to bude jen na chvíli, tady neobstojí, protože ten, komu je místo určeno, jinou možnost obvykle nemá.

Druhou věcí je zablokování průjezdu. Vůz odstavený v uličce mezi řadami zastaví celé parkoviště a stačí k tomu jediný člověk. Podobně nepříjemné je zastavení před výjezdem, u kontejnerů nebo v místě, kudy se dostávají chodci na chodník.

Třetí je odchod od vozu bez rozmyslu. Kolo natočené do uličky, otevřená dvířka do sousedního auta při nakládání nákupu, vozík odložený za sousedovou zádí. Nic z toho nic nestojí a řeší se to pár vteřinami pozornosti při odchodu.

Když jedete pomalu na dálnici

Pokud jezdíte často po dálnicích, víte, že jeden pruh je určen těm rychleji jedoucím vozidlům. Pokud však v tomto pruhu jedete rychlostí sotva osmdesát kilometrů v hodině, naštvete tím všechny další účastníky silniční komunikace.

Levý pruh není pruh na cestování

Nejčastější situace vypadá takhle. Řidič se přeřadí doleva, aby předjel kolonu nákladních vozů, a už tam zůstane, protože se mu tam jede příjemněji. Za ním se tvoří zástup a celá dálnice se zbytečně zpomalí, přestože vpravo je místa dost.

Pravidlo je jednoduché. Do levého pruhu se jede předjíždět a po dokončení manévru se řidič vrací zpět. Když je vpravo volno na delší úsek, patří se přeřadit, i kdyby to znamenalo za chvíli zase vyjet ven. Právě tohle střídání drží provoz plynulý.

Zvláštní kapitolou je předjíždění o pár kilometrů v hodině rychleji, které trvá dlouhé minuty. Za dvěma souběžně jedoucími vozy se mezitím nashromáždí kolona. Když se předjíždění protahuje, obvykle je lepší srovnat rychlost, zařadit se zpět a nechat to na později.

Odstup, který nikdo nevidí, ale všichni cítí

Jízda těsně za jiným vozem je věc, která ostatním vadí nejvíc a zároveň se o ní nejmíň mluví. Řidič vpředu nemá jak zrychlit ani zpomalit v klidu, protože ví, že za ním někdo visí. Výsledkem je nervózní jízda obou a nejčastější druh srážky, tedy náraz zezadu.

Malý odstup přitom nepřinese nic. Ani na dálnici, ani ve městě z něj nevznikne čas, který by stálo za to získat. Zato v okamžiku, kdy se před vámi něco stane, chybí právě ta vzdálenost, ve které se dá reagovat.

Odstup se navíc musí zvětšit pokaždé, když se zhorší podmínky. V dešti, v mlze, na mokré nebo namrzlé vozovce a při jízdě za vozem, přes který není vidět dopředu. To poslední platí hlavně u nákladních vozů a dodávek, kde je jediná informace o dění vpředu právě váš odstup.

Zipování, které funguje jen když se ho drží obě strany

Zúžení pruhů je místo, kde se v provozu odehrává nejvíc zbytečné zloby. Přitom řešení je jednoduché. Oba pruhy se využívají až do místa, kde se skutečně spojují, a tam se vozy střídají po jednom. Když to takhle funguje, projede zúžením víc aut za stejný čas a nikdo se necítí odstrčený.

Zlobu vyvolávají dvě chování. První je řidič, který se zařadí do jednoho pruhu daleko předem a pak se rozčiluje na ty, kdo dojeli až dopředu. Druhé je řidič, který se odmítá střídat a lepí se na vůz před sebou, aby nikoho nepustil. Obojí zúžení zpomalí.

Nejjednodušší je držet se dvou vět. Dojedu až k místu spojení a tam pustím jednoho. Pokud to udělají všichni, vypadá zúžení jako zip a projede se jím plynule.

Světla, kterými se dá oslnit

Oslnění je nepříjemné hlavně proto, že po něm oči několik vteřin nevidí. Nejčastěji za ním stojí zapomenutá dálková světla za protijedoucím vozem nebo jízda s dálkovými za vozem, který jede před vámi. Ve zpětném zrcátku to působí stejně jako oslnění zepředu.

Vysoko postavené vozy oslňují snadněji, takže s nimi se vyplatí kontrolovat sklon světlometů, hlavně při naloženém voze. Vůz s plným kufrem sedí zádí níž a světly pak míří výš, než by měl. Stejně tak stojí za pozornost mlhová světla, která nemají svítit za jasného počasí.

Ve městě je nejčastějším prohřeškem svícení do zrcátek stojícího vozu na křižovatce. Stačí zastavit s malým odstupem a už je řidič před vámi oslněný. A když vás oslní někdo jiný, nejlepší reakce je dívat se k pravému okraji vozovky, ne mu to oplácet.

Chování ke slabším účastníkům provozu

Chodci, cyklisté a lidé na motocyklu jsou v provozu nejzranitelnější a zároveň nejhůř vidět. Ohleduplnost se tady projeví hlavně v odstupu při předjíždění a v ochotě zpomalit dřív, než je nutné. Cyklista uhýbá výmolům a nemusí jet přesně u kraje, a to je normální, ne provokace.

U přechodu se vyplatí zpomalit tak, aby chodec poznal, že jste ho viděli. Nejnepříjemnější situace nastane, když jeden vůz zastaví a druhý v sousedním pruhu projede, protože na chodce nevidí. Právě proto se vedle stojícího vozu nikdy nepředjíždí.

Patří sem i drobnosti, které nic nestojí. Nezastavovat na chodníku a na přechodech, neprojíždět kaluží těsně kolem lidí na chodníku a v zimě počítat s tím, že chodec na náledí neustojí rychlé uhnutí. Nic z toho nikoho nezdrží a rozdíl je znát okamžitě.

Co dělat, když vás naštve někdo jiný

Nejtěžší část ohleduplnosti není chovat se slušně, ale nereagovat na to, když se tak nechová někdo jiný. Troubení, blikání a dojíždění provinilce nikam nevede a hlavně zvyšuje riziko pro všechny kolem, včetně těch, kdo s tím nemají nic společného.

Většina prohřešků je navíc z nepozornosti, ne ze zlého úmyslu. Řidič, který nedal blinkr, na to obvykle jen zapomněl. Odstup a klidná jízda vyřeší situaci líp než jakákoli odveta a vy si navíc odvezete domů lepší náladu.

A nejužitečnější cvičení je otočit otázku. Místo přemýšlení nad tím, co dělají ostatní, si po každé nepříjemné situaci projděte, jestli jste náhodou něco podobného neudělali sami. Většina lidí zjistí, že aspoň jeden z těchhle zlozvyků má.

Sedm zlozvyků, kterých se dá zbavit hned

Odložte telefon tak, abyste na něj za jízdy nedosáhli, a sledujte semafor.
Dávejte znamení o změně směru včas a po manévru zkontrolujte, že je vypnuté.
Parkujte v jednom místě a nezabírejte místa vyhrazená pro někoho jiného.
Po předjetí se vracejte do pravého pruhu, i když se vlevo jede příjemněji.
Držte odstup, který vám dovolí reagovat, a ve zhoršených podmínkách ho zvětšete.
V zúžení dojeďte až k místu spojení a tam pusťte jeden vůz před sebe.
Hlídejte světla a u přechodů a cyklistů zpomalte dřív, než je to nutné.

Časté otázky

Proč ostatní tak rozčiluje pomalý rozjezd na zelenou?

Zelená trvá krátce a každá vteřina zdržení znamená, že za křižovatku projede méně vozů. Lidé za vámi tak často zůstanou stát na další cyklus. Nejčastější příčinou je telefon v ruce při stání na červenou.

Co je na parkování přes dvě místa tak zásadní problém?

V době, kdy je na parkovištích u obchodních domů nejvíc lidí, chybí každé jedno místo. Jeden vůz zabírající dvě místa tak zbytečně komplikuje život ostatním. Když si parkováním nejste jistí, pomůže vybrat si volnější část parkoviště.

Kdy patří jízda v levém pruhu na dálnici?

Levý pruh slouží k předjíždění, ne k cestování. Po dokončení manévru se má řidič vrátit doprava, i kdyby měl za chvíli znovu předjíždět. Pomalá jízda v tomto pruhu naštve všechny ostatní účastníky provozu.

Jak velký odstup je dost velký?

Takový, který vám dovolí v klidu zareagovat na to, co udělá vůz před vámi. Ve zhoršených podmínkách, tedy v dešti, v mlze a na kluzké vozovce, ho zvětšete. Za vozem, přes který nevidíte dopředu, potřebujete odstup ještě větší.

Mám v zúžení dojet až dopředu, nebo se zařadit dřív?

Oba pruhy se využívají až k místu, kde se skutečně spojují, a tam se vozy střídají po jednom. Když se to takhle drží, projede zúžením víc aut za stejný čas. Předčasné zařazení do jednoho pruhu celý úsek zpomaluje.

Co dělat, když mě někdo oslní?

Nedívejte se do světel a stočte pohled k pravému okraji vozovky, dokud protijedoucí vůz neprojede. Oplácet oslnění dálkovými světly situaci jen zhorší pro obě strany. Sami si hlídejte, že máte správně nastavený sklon světlometů, hlavně při naloženém voze.

Proč cyklista nejede úplně u kraje?

Uhýbá výmolům, kanálům a nečistotám, které bývají právě u okraje vozovky, a potřebuje si nechat prostor na vyhnutí. Není to provokace, ale běžná součást jízdy na kole. Při předjíždění mu proto nechte dostatečný boční odstup.

Má smysl na jiné řidiče troubit?

Troubení a blikání situaci nevyřeší a hlavně zvyšují riziko pro všechny v okolí. Většina prohřešků vzniká z nepozornosti, ne ze zlé vůle. Klidná jízda a dostatečný odstup fungují líp než jakákoli odveta.