Co patří do kompostu a co ne

Kompostér na zahradě není popelnice na cokoli zeleného, ale nádoba, ve které pracují mikroorganismy a drobní půdní živočichové. Jestli budou pracovat rychle a bez zápachu, rozhoduje složení vsázky, vlhkost a přístup vzduchu. Většina nezdařených kompostů má stejnou příčinu: příliš mnoho čerstvé zelené hmoty, málo suchého materiálu a žádné promíchání. Následující text rozděluje odpad do tří skupin podle toho, co do kompostu patří, co jen v malém množství a co vůbec, a vysvětluje, jak nastavit poměr složek, vlhkost i provzdušnění.

Rychlý přehled

Umístění	polostín, na zemi, s přístupem půdních organismů
Co patří	tráva, listí, slupky, drcené větve, sláma, zemina
Jen v malém množství	citrusy, dřevěný popel, papír, skořápky, pečivo
Co nepatří	maso, kosti, tuky, plasty, sklo, uhelný popel
Poměr složek	objemově víc suché hnědé hmoty než čerstvé zelené
Vlhkost a vzduch	vlhké jako vyždímaná houba, občas překopat

Ve zkratce

• Kompost potřebuje zelenou dusíkatou složku i suchou hnědou uhlíkatou.
• Suché hmoty má být objemově víc než té čerstvé a zelené.
• Správná vlhkost odpovídá vyždímané houbě, ne mokré hromadě.
• Bez vzduchu se hmota začne kazit a kompostér zapáchá.
• Maso, tuky a vařené zbytky do kompostu nepatří, lákají hlodavce.

Jak kompost vlastně vzniká

Rozklad neobstarává samotný kompostér, ale mikroorganismy, žížaly a další půdní živočichové. Ti potřebují ke své práci tři věci: potravu ve správném složení, vodu a vzduch. Když jedna z nich chybí, proces se buď zastaví, nebo se překlopí do hnilobného rozkladu, který doprovází nepříjemný zápach.

Potrava má dvě podoby. Zelená složka je čerstvá, vlhká a bohatá na dusík, hnědá složka je suchá a bohatá na uhlík. Teprve jejich kombinace dává organismům vyváženou stravu. Samotná tráva se slehne a začne hnít, samotné listí a větve zase leží roky prakticky beze změny.

Umístění kompostéru a jeho založení

Kompostér patří na polostinné místo, kde nevysychá na přímém slunci a zároveň nestojí v trvale mokrém koutě. Praktická je i rozumná cesta z kuchyně a od záhonů, protože složiště, ke kterému se chodí neochotně, se přestane používat.

Postavte ho přímo na zem, ne na beton nebo na fólii. Kontakt s půdou umožní žížalám a dalším organismům, aby se do hmoty dostaly samy, a zároveň odvede přebytečnou vodu. Na dno se hodí vrstva hrubšího materiálu, třeba nadrcených větví, která zajistí odvod vody i přístup vzduchu zespodu.

Proč se vyplatí míchat hned při plnění

Nejjednodušší způsob, jak se vyhnout pozdějším problémům, je vrstvit průběžně. Když přinesete kbelík posekané trávy, přisypte k němu suché listí, slámu nebo nadrcené větve a promíchejte. Kompost si tak drží strukturu od začátku a nevznikne v něm slehlá vrstva, která nepustí vzduch.

Co do kompostu patří

Základ tvoří rostlinný materiál ze zahrady a nezpracovaný odpad z kuchyně. Do téhle skupiny patří posekaná tráva, listí, plevel bez semen, zbytky rostlin po sklizni, nadrcené větve, sláma, seno a zemina. Z kuchyně sem míří slupky ze zeleniny a ovoce, kávová sedlina i čajové lístky.

Zemina není zbytečná přísada. Přidává do hmoty půdní organismy a pomáhá udržet strukturu, takže ji občas přihoďte mezi vrstvy.

Zelená složka

Zelená složka je všechno čerstvé a vlhké: tráva, slupky, plevel, zbytky zeleniny, kávová sedlina. Rozkládá se rychle a dodává dusík. Sama o sobě je ale problém, protože se slehne do mazlavé vrstvy, kterou vzduch neprojde.

Hnědá složka

Hnědá složka je suchá a strukturní: listí, sláma, seno, nadrcené větve, piliny z neošetřeného dřeva, karton bez lesklého potisku. Rozkládá se pomaleji a dodává uhlík. Její hlavní úkol je držet mezi hmotou mezery, kudy proudí vzduch, proto se vyplatí mít jí na zahradě zásobu na horší časy.

Co jen v malém množství

Tahle skupina se od té předchozí liší jen dávkou. Materiál není závadný, ale ve větším množství proces zpomalí nebo naruší. Patří sem citrusové slupky, které se rozkládají pomalu, popel z čistého dřeva, drcené vaječné skořápky, staré pečivo a papír bez barevného a lesklého potisku.

Opatrnost si zaslouží i posekaná tráva, přestože je typickou surovinou. Když ji nasypete v silné vrstvě naráz, zapaří se, slehne a začne páchnout. Rozprostřete ji tedy tence a vždycky ji prostřídejte se suchou složkou.

Dřevěný popel a větve

Popel je použitelný pouze z čistého, neošetřeného dřeva a jen v malém množství, protože zvyšuje zásaditost. Popel z uhlí, briket a z natřeného či impregnovaného dřeva do kompostu nepatří vůbec.

Větve rozdrťte nebo alespoň nastříhejte na krátké kousky. Silné kusy dřeva se rozkládají tak dlouho, že v kompostu jen překážejí a při prosévání je stejně budete vybírat.

Co do kompostu nepatří

Nejzřetelnější skupinou jsou zbytky živočišného původu: maso, kosti, ryby, tuky, mléčné výrobky a vařené zbytky jídla. Hnijí, zapáchají a spolehlivě přitáhnou hlodavce i toulavá zvířata. Domácí kompost navíc obvykle nedosáhne teploty, která by je bezpečně zpracovala.

Dál sem patří všechno, co se nerozloží: plasty, sklo, keramika, kovy, kamení, textilie ze syntetických vláken a obaly s vrstvou fólie. Nepatří sem ani exkrementy psů a koček a natřené či impregnované dřevo, které do hmoty uvolňuje chemické látky.

Plevel a nemocné rostliny

Plevel není zakázaný plošně, rozhoduje jeho stav. Plevel před vysemeněním a bez vytrvalých oddenků se zkompostuje bez potíží. Naopak rostliny se zralými semeny a druhy s houževnatými oddenky vám kompost promění v zásobárnu, kterou pak roznesete po záhonech.

Rostliny napadené houbovou chorobou raději do kompostu nedávejte. Teplota domácího kompostu bývá kolísavá a spolehlivé zničení původce se na ni nedá spoléhat.

Poměr složek, vlhkost a provzdušnění

Poměr se odhaduje objemově a platí jednoduché vodítko: suché hnědé hmoty má být víc než čerstvé zelené. Přesná čísla se u domácího kompostu hlídat nedají a ani nemusí. Praktičtější je sledovat, jak hmota vypadá, a podle toho přisypávat.

Když je kompost mazlavý, slehlý a zapáchá, chybí mu suchá složka a vzduch. Když se naopak nic neděje a materiál zůstává suchý a nezměněný, chybí mu zelená složka a voda. Obojí se dá napravit dosypáním toho, čeho je málo, a promícháním.

Test na vlhkost

Správně vlhký kompost odpovídá vyždímané houbě. Vezměte hrst hmoty a stiskněte ji v dlani: má se držet pohromadě, ale nesmí z ní téct voda. Když se rozpadne na prach, je moc suchý a potřebuje zalít, když teče, je přemokřený a potřebuje suchou složku.

Otevřený kompost je proto rozumné za dlouhého sucha zalévat a před vytrvalým deštěm přikrýt. Zakrytí zároveň udrží teplo, takže rozklad neustane při každém ochlazení.

Provzdušnění a překopávání

Bez vzduchu se rozklad překlopí do hnilobného procesu, který je pomalý a páchne. Kompost proto občas překopejte vidlemi a promíchejte vrstvy, aby se okrajová hmota dostala dovnitř. Alternativou je vpichovat do hromady tyč a vytvářet svislé kanály.

Pět zásad pro dobře fungující kompost

1. Vrstvěte průběžně. Ke každé dávce čerstvé zelené hmoty přisypte suchou složku. Vyhnete se tím slehlé vrstvě, která nepustí vzduch a začne zapáchat.
2. Držte zásobu suchého materiálu. Listí, sláma a nadrcené větve se hodí právě ve chvíli, kdy máte plný kbelík trávy. Bez nich poměr složek neopravíte.
3. Kontrolujte vlhkost hmatem. Kompost má být vlhký jako vyždímaná houba, ne mokrý a ne prašně suchý. Zkouška stiskem v dlani zabere pár vteřin.
4. Občas překopejte. Promíchání vrátí do hmoty vzduch a urychlí rozklad. Zároveň při něm poznáte, jestli uvnitř nevznikla mazlavá nebo suchá vrstva.
5. Nedávejte tam živočišné zbytky. Maso, kosti, tuky a vařené jídlo přitahují hlodavce a v domácím kompostu se bezpečně nezpracují. Patří do jiné nádoby.

Mohlo by vás zajímat: víte, že vám i květiny poradí, kdy jít spát? To je calathea.

Časté otázky

Proč kompostér zapáchá?

Nejčastěji proto, že v něm je příliš mnoho čerstvé zelené hmoty a chybí vzduch. Slehlá vrstva se začne kazit hnilobným rozkladem, který doprovází nepříjemný zápach. Pomůže promíchání a dosypání suché složky, tedy listí, slámy nebo nadrcených větví.

Patří do kompostu posekaná tráva?

Patří, ale ne v silné vrstvě naráz. Slehne se, zapaří a začne páchnout, protože k ní neproudí vzduch. Rozprostřete ji tence a vždycky ji prostřídejte se suchou hnědou složkou.

Můžu do kompostu dávat plevel?

Záleží na jeho stavu. Plevel před vysemeněním a bez vytrvalých oddenků se zkompostuje bez potíží. Rostliny se zralými semeny a druhy s houževnatými oddenky si do kompostu nedávejte, jinak je roznesete po celé zahradě.

Proč do kompostu nepatří zbytky jídla?

Maso, kosti, tuky, mléčné výrobky a vařené zbytky hnijí, zapáchají a přitahují hlodavce i toulavá zvířata. Domácí kompost navíc obvykle nedosáhne teploty, která by je bezpečně zpracovala. Patří proto do jiné nádoby.

Jaký má být poměr suché a zelené složky?

Objemově má být suché hnědé hmoty víc než čerstvé zelené. Přesná čísla se u domácího kompostu hlídat nedají, praktičtější je sledovat, jak hmota vypadá. Mazlavý a páchnoucí kompost potřebuje suchou složku, suchý a nehybný naopak zelenou a vodu.

Jak poznám správnou vlhkost?

Kompost má být vlhký jako vyždímaná houba. Vezměte hrst hmoty a stiskněte ji v dlani, měla by držet pohromadě, ale nesmí z ní téct voda. Prašně suchý kompost zalijte, přemokřený proložte suchou složkou.

Jak často kompost překopávat?

Konkrétní frekvence není pevně daná, řídí se stavem hmoty. Překopejte ho, kdykoli je slehlý, mazlavý nebo přestal pracovat. Kdo nechce překopávat, může do hromady vpichovat tyč a vytvářet svislé kanály pro vzduch.

Může kompostér stát na betonu?

Lepší je postavit ho přímo na zem. Kontakt s půdou umožní žížalám a dalším organismům, aby se do hmoty dostaly samy, a odvede přebytečnou vodu. Na betonu je potřeba počítat s horším odvodem vody i s tím, že se organismy musí do kompostu dostat s materiálem.

Hledáte další návody na stejné téma? Projděte si přehled Zahrada a pěstování.